11. 5. 2019
Zde chci postupně sepisovat své zkušenosti se změnou životního stylu. Chci uvést jako vždy vše tj. co se povedlo i to, co se nepovedlo. Jak jsem napsal v úvodu, jednoho dne jsem si uvědomil, že nemám čas žít a jestli něco nezměním, život mi proteče mezi prsty aniž bych ho prožil. Mé rozhodnutí se mi jen potvrdilo, když jsem si nedávno povídal se svou 90ti letou babičkou, která jen tak mezi řečí prohodila "... ten život tak strašně rychle utek ..." - při tom mi trochu zamrazilo. Uvědomil jsem si, že urychleně musím něco změnit, aby se mi nestalo to samé. Udělal jsem rychlou bilanci své dosavadní části života a s hrůzou si uvědomil, že výsledný součet je téměř roven nule ... a to jsem ještě netušil, jak obtížné bude tuto změnu realizovat a ne jen o ní mluvit. Pokud mluvím o změně života, myslím tím celkovou změnu životního paradigmatu, celkového přístupu k sobě, k rodině, ke svému okolí i k Bohu. Uvědomil jsem si, že o drobné kosmetické změny typu "změna zaměstnání", "výměna manželky za mladší" (jak to mnozí řeší při tzv. krizi středního věku) pro mě nemají význam - namají potřebnou hloubku a proto o takové drobnosti nemám zájem. Uvědomil jsem si, že změna, kterou hledám a chci, musí být mnohem hlubší, musí proběhnout hluboká proměna srdce a následně i myšlení.
